Velká plemena

Belgický obr (BO)

Belgický obr je největším králičím plemenem na světě. Za zemi původu je považována Belgie (provincie Flandry). Podle některých zdrojů se choval již v 16. století jako Gentský obr. První registrovaný import do Německa se uskutečnil roku 1880. V Německu byl prošlechtěn do dnešního typu. První klub chovatelů králíků obrů byl založen roku 1902 v Gentu v Belgii.

 Do Čech se dostal z Německa roku 1882. Původně se mu, podle jeho původu říkalo „Flanderský obr“. Belgičtí obři se na začátku 20. století u českých chovatelů těšili značné oblibě. Jejich minimální váha tehdy činila 5 kg (průměrně 6 kg). Ve 30. letech se choval v barvách: světlešedý, zajícově šedý, železitý, tmavoželezitý, černý, bílý, žlutý a modrý. Nejznámější chovatel belgických obrů té doby byl František Borovec z Chrudimi.  bo-puvod.jpg

 Belgický obr je i v současné době velmi oblíbené plemeno se stálým okruhem chovatelů. I když se za léta šlechtění, a zkvalitňování chovů, již hodně změnilo. Například průměrná hmotnost zvířat se nyní pohybuje v rozmezí od 7kg do 10kg, avšak objevují se také zvířata s hmotností vyšší. V průběhu let se podařilo vyšlechtit otevřenější uši, a naopak potlačit prošlapy, laloky a kostnaté zádě. Jako nežádoucí důsledek šlechtění je nutné zmínit průměrnou délku zvířat, která se snížila.

Měsíční přírůstky hmotnosti:

měsíc 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
kg 0,7 1,6 2,6 3,6 4,6 5,5 6,3 7,0

Zdroj: www.klubbelgickychobru.cz

Belgický obr albín (BOA)

Belgický obr albín je jedním z nejstarších plemen králíků.  Zásadním způsobem ovlivnil šlechtění mnoha jiných plemen.V neposlední řadě se v prvopočátcích podílel na šlechtění masných hybridů.

Počátky vzniku dnešního Belgického obra albína se udávají  do začátku 20. století, kdy byl nazýván spíše bílým obrem, avšak v chovech Belgických obrů se albíni vyskytovali již dlouho předtím. Jako plemeno byl v Evropě uznán roku 1911. A. Červinka uvádí, že vznikli křížením bílých králíků vyšlechtěných z belgických obrů a strakáčů. U nás byl prošlechtěn nezávisle na cizím materiálu v letech 1904 – 1908. Cílem šlechtění bylo získat co nejkvalitnější kožku.

Podnět ke šlechtění dal J. V. Kálal, když roku 1904 psal o častém výskytu albínů v hnízdech barevných Belgických obrů. Tito albíni se staly základem chovu. Dále byli do chovu použiti bílí domácí králíci.

 Jedním z prvních chovatelů a šlechtitelů tohoto plemene byl Josef Klofát z Dašic, který ročně odchovával až 100 mláďat a dosahoval hmotnosti až 7 kilogramů. Kolem roku 1930 bylo na našich výstavách předváděno více albínů než barevných obrů. Do vzorníku králičích plemen byli Belgičtí obři albíni zařazeni již roku 1907, což je dříve, než v Německu.

Měsíční přírůstky hmotnosti:

měsíc 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
kg 0,7 1,6 2,6 3,6 4,5 5,3 5,8 6,5

Zdroj: www.klubbelgickychobru.cz

 

Německý obrovitý strakáč (NoS)

Plemeno NoS vzniklo na konci 19. století v oblasti kolem Lotharingenu a to křížením belgických obrů, statných francouzských beranů a strakatých jatečních králíků, kteří se tenkrát hodně chovali ve Francii.

Prvořadým cílem křížení nebylo vyšlechtění krásného králíka, ale masného plemene s délkou belgického obra, silou francouzského berana a odolností jatečních králíků. Záměr se zdařil, neboť předchůdci NoS (známí tehdy pod jménem lotrinský obrovský králík) dosáhli hmotnosti mezi 6 a 7 kg. Jejich kresba ovšem ani zdaleka nepřipomínala dnešní kresbu NoS.

Králíci byli exportováni do Německa, kde se plemeno vyvíjelo dále a dostalo název Deutsche Riesenschecken – NoS. Od 20. let se toto plemeno chová téměř ve všech zemích Evropy.

Do Spojených států byli první NoS dovezeni na začátku 20. století. Byli nazváni American Checkered Giants a uznávají černý a modrý barevný ráz. Také v Anglii mají svého „vlastního“ NoS: Giant Papillon, velký strakáč nebo French Butterfly. V Anglii bylo toto plemeno uznáno teprve v roce 1994 a může se chovat v jakékoliv barvě srsti.

Měsíční přírůstky hmotnosti:

měsíc 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
kg 0,6 1,2 2,3 3,5 4,5 5,0 5,5 6,0

Zdroj: www.nemeckyobrovitystrakac.huu.cz

Francouzský beran (FB)

S historií beranovitých plemen králíků je to obdobné jako u strakatých plemen. Jedná se o hlavní znak v zevnějšku králíků, který nemůžeme úplně přesně datovat, protože jejich vznik probíhal pozvolna. Přibližně od počátku 19. století jsou známi králíci, kteří se vzhledem začínali podobat dnešním beranům (měli střídavě visící uši či uši ve vodorovné poloze). K nejvýraznějšímu prošlechtění na beranovitý typ došlo právě v 19. století v zemích západní Evropy. Názor na původ svěšených uší není jednotný. Někdy se hovoří jen o selekci (kdy se k chovu po generace vybírala jen zvířata s co nejníže položenými ušními boltci), jindy že primárním vlivem byla mutace v genotypu beranovitého prapředka, jindy že došlo k přikřížení „cizokrajných“ králíků. V každém případě se stalo to, že chovatelé tento znak v chovech utužili. Současná beranovitá plemena mají jen omezenou možnost pohybování ušními boltci. Tento pohyb je výraznější při náhlém stresu (třeba když se králík náhle lekne osoby procházející okolo kotce) – tak je možné, že může dát uši do vodorovné polohy, ale vzpřímit a na delší čas je vztyčit již nedokáže. Rozhodně to však pro zvíře není žádný zdravotní handicap.

Měsíční přírůstky hmotnosti:

měsíc 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
kg 0,7 1,5 2,5 3,5 4,0 4,5 5,0 5,5

Zdroj: MVDr. Vlastimil Šimek

 

Moravský modrý (Mm)

Moravský modrý je původní české plemeno. První zmínky v literatuře pochází z roku 1904 (H. Wahlich: Unsere Kaninchen). Původně se myslelo, že pochází z králíků Vídeňských, ale později se ukázalo, že tomu tak není. Josef Vrbka dokonce naznačuje, že tomu mohlo být právě obráceně, ale to se nikdy nepotvrdilo. Moravský modrý vzniknul při křížení různobarevných odrůd a byl hojně chován v oblasti Svitav, Svojanova a Hynčic. V roce 1909 byl založen „Klub chovatelů belgického a modrého obra“, který však po několika letech modrého obra nahradil českým strakáčem. Komzák jej ve svých vzornících řadil mezi střední plemena, což moravskému modrému neprospělo.

Roku 1935 byla provedena regenerace tohoto plemene za použití vídeňských modrých . Do chovu se směli používat pouze králíci těžší než 4 kg. Tím došlo k upevnění plemenných znaků a roku 1937 byl definitivně zařazen mezi velká plemena. Za 2. sv. války byl standard pro obě plemena z důvodu nedostatku krmiv sloučen a obě plemena měla váhu nad 4 kg. Po válce se jeho váha opět ustálila. K dalšímu prošlechtění na vyšší hmotnost došlo v 70. letech.

I jeho jméno prošlo řadou změn a úprav. Na Valašsku se jim původně říkalo sivý králík. V roce 1906 zavedl J. V. Kálal označení moravský obr resp. modrý obr, neboť tento králík byl kolem roku 1890 na severní Moravě často chován. Roku 1917 jej Hugo Táborský-Rosický nazval „moravský modrý obrovský“ a o 8 let později „Modrý obr moravský“. Jinde mu říkali také Moravský králík modrý. Ve vzorníku z roku 1940 a později je nazýván Moravský modrý (zkratka MO – Moravský Obr). Postupem času dochází ke sjednocení zkratky a názvu na Moravský obr (zkratka MO). Nakonec na jednání Evropského svazu nebyl moravský obr uznán obrem. Tak se tedy z Moravského obra stal Moravský modrý se zkratkou Mm.

Mezi chovateli je i dnes velmi oblíben. Mnoho chovatelů jej doporučuje jako plemeno vhodné i pro začátečníky.

Měsíční přírůstky hmotnosti:

měsíc 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
kg 0,7 1,5 2,5 3,5 4,0 4,6 5,0 5,5

Zdroj: www.moravskymodry.cz