Plemena králíků

Zoologické zařazení králíka domácího

Říše: Živočichové (Animalia)

Kmen: Strunatci (Chordata)

Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)

Třída: Savci (Mammalia)

Podtřída: Placentálové (Placentalia)

Řád: Zajíci (Lagomorpha)

Čeleď: Zajícovití (Leporidae)

Rod: Králík (Oryctolagus)

Druh: Králík divoký (Oryctolagus cuniculus)

Domestikovaná forma: Králík (Oryctolagus cuniculus f. Domestica)

(Animal Diversity Web, 2012)

Do čeledi zajícovití patří i zajíc polní. Mezi oběma druhy jsou však poměrně značné rozdíly. Navzájem se nemohou mezi sebou křížit. Králík se od zajíce vyznačuje menší velikostí, kratšími ušními boltci, užší a poněkud delší hlavou s většími očnicemi. Oproti zajícovi má králík vyvinutou klíční kost. Pokud se králíci kulturních plemen spáří s krá-líky divokými, potomstvo získá vzhled divokého králíka (ZADINA, 2004).

Jak se od sebe tyto dva druhy liší, znázorňují obrázky a tabulka.

Králík divoký Zajíc polní
Stavba těla Malý, spíše podsaditý Velký, štíhlý s dlouhými končetinami, uši jsou mnohem delší než hlava
Hmotnost 1 – 2 kg 2,5 – 6 kg
Barva srsti Šedohnědá, břicho šedobílé Hnědá až načervenalá, břicho čistě bílé, uši mají tmavé špičky
Počet chromozomů 44 46
Životní prostředí Upřednostňují zarostlou krajinu, okraje lesů, kopce s písčitou pů-dou, kde vyhrabávají své nory; žijí také v parcích Stepi a otevřené pastviny
Sociální chování Žije společensky v koloniích Spíše samotář, kromě doby páření
Způsob útěku Zdatný sprinter, který co nejrych-leji hledá úkryt v noře Vytrvalý běžec dlouhých tratí, který utíká co nejdále
Doba březosti 28 – 31 dní Průměrně 42 dní
Počet vrhů 4 – 6 za rok 3 – 4 za rok
Počet mláďat

ve vrhu

3 – 4 mláďata (mimořádně 6) 1 – 4 mláďata
Místo porodu Vlastní vyhrabané nory s hnízdy Otevřené prohlubně v zemi
Mláďata při

narození

Holá, slepá, hluchá, v podstatě bezmocná Osrstěná, vidí, slyší, brzy samostatná
       


Domestikace králíka

Králík domácí (O. cuniculus f. domestica) patří mezi nejpozději domestikované druhy (LAŠTŮVKA, 2004). Původně žil jen na Iberském poloostrově (Španělsko, Portugal-sko) a v severozápadní Africe. Poté, co tam byl mezi roky 1100 a 1000 před naším letopočtem poprvé nalezen Féničany, rozšířil se králík divoký díky obchodníkům, námořníkům a vojákům na polním tažení do celé Evropy, dokonce i na jiné světadíly. Od té doby jej lidé brali jako zdroj masa (SCHUMACHER, 2012). Římané jejich chov rozmnožovali u vojenských posádek umístěných po celém území své velmi rozsáhlé říše (ZADINA, 2012). Kromě toho Římané kolem roku 100 před naším letopočtem začali polodivoké králíky jako potravu chovat v zajetí, ve velkých výbězích ohraničenými zídkami, takzvaných leporáliích, což byl první krok k jejich domestikaci (SCHUMACHER, 2012).

Vlastní chov domácího králíka však začíná až po několika staletích. Je doloženo, že kolem roku 550 našeho letopočtu žili první ochočení králíci, chovaní lidskou rukou (SCHUMACHER, 2012). K rozšíření chovu domácích králíků přispěly ve středověku kolem roku 1000 našeho letopočtu i kláštery, především francouzské (ZADINA, 2012).

První zmínka o domácím králíkovi v Německu pramení z roku 1149. Tehdy jeden francouzský opat daroval domácí králíky benediktinskému klášteru Corvey ve Weserlandu. V té době byl králík považován za velmi oceňované postní jídlo. V prů-běhu následujících tří set let stále stoupal význam králíka jako zdroj masa a kožešiny zejména v Německu, Anglii a Francii. Na přelomu 15. a 16. století se objevují první informace o rozdílech ve velikosti a barvě domácích králíků (SCHUMACHER, 2012).

Další rozšíření králíka zajistily především německé rytířské řády (křižáci) a evropské koloniální mocnosti. Do Asie, Ameriky a Austrálie se domácí králíci dostali díky rozvíjejícímu obchodu (SCHUMACHER, 2012).

Historie chovu králíků v ČR

Česká republika má v chovu králíků dlouholetou tradici. Poprvé se u nás králíci vysta-vovali v roce 1863 v Březnici na výstavě Jednoty hospodářského kraje píseckého. V dalších letech se králíci vystavovali čím dál častěji. Informace jsou například o výsta-vě v Karlíně v září 1867, v květnu 1874 se konala v Bubeneckých sadech v Praze Kraj-ská hospodářská výstava, kde bylo vystaveno až 14 králíků. Nejprve se králíci vystavo-vali pouze na všeobecných výstavách hospodářských zvířat a hospodářských průmyslo-vých výstavbách.

V roce 1896 proběhla samotná výstava drobných zvířat, a to První národní vý-stava drůbežnická v Pardubicích, kde bylo mimo jiné vystaveno 18 králíků. Naprosté osamostatnění vystavování králíků proběhlo v roce 1903. První samostatná výstava se konala v říjnu v Blatné a pořádal ji Spolek pěstitelů králíků. Po dlouhých letech existen-ce organizovaného chovu králíků v naší zemi jsme se stali hostiteli a organizátory dvou Evropských výstav, v roce 1998 v Brně a v roce 2004 v Praze (SCHUMACHER, 2012).